Morální postoj
Vlastenectví, čest, a morálka je jen jedna, buď ji člověk má, a pak ji má i v maličkostech nebo ji nemá vůbec - nedá se koupit.
Vlastenectví, čest, a morálka je jen jedna, buď ji člověk má, a pak ji má i v maličkostech nebo ji nemá vůbec - nedá se koupit.
Tyto hodnoty jsme, ale vůči naši vlasti vyměnili za pokrytectví, alibismus, cynismus a pohodlnost. Pro pár drobných výhod jsme dovolili psychopatům vládnout. Není jediný morální důvod akceptovat vlastizradu jiných a spokojit se s ní po zbytek života, jako s věcí nezměnitelnou. Pokud bychom ji akceptovali – smířili se, pak bychom byli stejně viní, jako ti, kteří si ji mezi sebou dohodli a zrealizovali – kdo v demokracii mlčí, souhlasí a kdo souhlasí, je také vinen.
Nevěřím, že je dnes možné dohledat, dokázat a řádně odsoudit tuneláře, zloděje a vrahy devadesátých let a to jak na Slovensku, tak u nás. Nikdy k tomu nebyla dostatečná vůle. Nevěřím, že lze k odpovědnosti dohnat politiky za vlastizradu na Československu a za vytunelovaný stát. Nevěřím, že lze ještě vyšetřit kauzy jako například kauza LTO. Stejně jako nedošlo k potrestání zločinů z dob socialismu, nebudou pravděpodobně ani tyto zločiny nikdy potrestány. Nevěřím v nezávislost Ústavního soudu, když dvacet let je předsedou Ústavního soudu politik.
Pokud se však nevyrovnáme se svou minulostí ani z hlediska morálního, tedy jasného odsudku, což veřejně a účinně může udělat právě prezident země a nepokusíme se napravit tyto špatnosti, pak nikdy nedojdeme jako společnost k usmíření ani sami se sebou a se svým vlastním selháním. Proto je morální postoj prvním bodem v mé prezidentské kandidatuře a obsahuje tyto jednotlivé body:
Nejlepší vyhlídky má stát, kde staří sázejí stromy, pod jejímž stínem se už neschovají. Jinými slovy, máme spoustu politiků a volebních programů, ale chybí nám státník a dlouhodobá vize.
Prezident jako nejvyšší velitel ozbrojených sil nemá velet vpřed, ale za mnou a má první dělat to, co chce po svých spoluobčanech.
Prezident je prvním občanem republiky, je první ve službě státu a občanům, je první na ráně a má být ochráncem spravedlnosti a vizionářem státu. Má mít velký všeobecný přehled i smysl pro detail. Prezident má být člověk, který si je vědom toho, že neexistuje podřadná práce, jen práce vykonaná dobře nebo špatně.
Člověk, který se chce stát prezidentem, tak má učinit s vědomím, že život jeho rodiny i jeho vlastní život jsou ničím, pokud jde o život národa a státu, který mu byl zvolením svěřen. Prezident má pečovat o blaho svého lidu a státu a má bojovat za každou cenu za jeho smysluplnou existenci a morální hodnoty. Nemá se bát říkat ne i svým nejbližším a nesmí ve své službě hledat osobní prospěch nebo krást. Má jednat s každým slušně a s úctou jako rovný s rovným, ale být pevný v názorech. Má motivovat své spoluobčany k obtížným, ale důležitým cílům pro dlouhodobý přínos celé zemi. Má motivovat politiky k vyšším politickým ambicím a také hledat a nabízet konstruktivní a systémová řešení. Má být nadstranický a dělat most mezi stranami v důležitých otázkách státu. Má být světlem v temných dobách.
Takového prezidenta si přeji pro naši zem, a takovým prezidentem bych chtěl být.
Zákon, který by mohl znít takto: „ČSFR byla rozdělena hrubým porušením ústavy ČSFR a podvodem politických stran vůči svým i ostatním voličům ČSFR, při čemž navíc čeští politici ukradli a zneužili československou vlajku pro samostatnou Českou republiku, ač se zavázali tak neučinit.“
V roce 1995 došlo při stavbě velkoskladu této společnosti k objevu neocenitelné památky, 3000 let starého sídliště z pozdní doby bronzové. Společnost Delvita přesto přes četné protesty pokračovala ve stavbě a naleziště tak zničila. Hmotná škoda byla odhadnuta na 40 milionů, kulturní škoda je podle odborníků nevyčíslitelná. Delvita navíc na plánovanou výstavbu velkoskladu neměla stavební povolení. Jsem přesvědčen, že něco takového už se nikdy nesmí opakovat a proto by měl být schválen zákon, ve kterém se společnost Delvita již nikdy nesmí vrátit do naší země a znovu zde podnikat a navíc musíme vytvořit takovou zákonnou úpravu, která by takové jednání v budoucnu tvrdě trestala a sankcionovala.
Pokud budu zvolen za prezidenta, pak v prvním roce svého prezidentského mandátu bych vyznamenal pouze jednoho jediného člověka, a to in memoriam Jozefa Aszmongyiho (čti Asmondiho), který se upálil na protest proti dělení Československa v roce 1992. Ostatní lidé navržení, zvažovaní a nakonec schváleni pro udělení vyznamenání budou vyznamenáni až v dalším roce se všemi poctami. Důvodem je satisfakce tomuto člověku a jeho pozůstalým za tutlání jeho významného činu s tragickými následky politickou reprezentací té doby před celou společností.
Jako prezident ČR bych chtěl iniciovat společnou omluvu prezidentů ČR a SR obyvatelům Podkarpatské Rusi, která by deklarovala a odsuzovala selhání našich politiků postavit se nebojácně a jednoznačně za celistvost Československého území a za své občany na Podkarpatské Rusi a také jednoznačně deklarovala nelegitimnost připojení Pod. Rusi k Sovětskému svazu, kdy byla Československá vláda jednostranně a protiprávně donucena Sovětským svazem, tedy Stalinovým režimem a jeho NKVD odstoupit 12700 km2 svého území i s obyvatelstvem, které s tím nesouhlasilo.
Česká a Slovenská republika respektive jejich úřady a soudy musí konečně začít dodržovat své vlastní ústavní zákony a přiznat i zpětně občanství všem svým občanům bez ohledu na národnost.
Podpořte mě a Československo svým podpisem v petičním archu a dejme si šanci na diskuzi.
Stáhnout podpisový arch