Soběstačnost
Znamená nezávislost, zázemí, sebevědomí a svobodu volby
Znamená nezávislost, zázemí, sebevědomí a svobodu volby
Z definice znamená nezávislost, nevydíratelnost, neúčinnost sankcí a blokád. Znamená tedy sebevědomí a svobodu volby v jednání. Soběstačnosti je a může být mnoho druhů – osobní, regionální, státní, kontinentální nebo také celková či dílčí a nebo nás může zajímat soběstačnost sektorová jako je soběstačnost finanční, potravinová, surovinová, energetická, výrobní, lidských zdrojů, informační, technologická...
Je třeba si uvědomit, že žádný dnešní stát včetně supervelmocí není schopen být ve všem a na všech úrovních výše uvedených příkladů druhů soběstačnosti plně soběstačným a zároveň udržet současnou vysokou životní úroveň svého obyvatelstva, a proto každý stát musí zohledňovat své jednání vůči jiným státům i z hlediska vzájemných vztahů, obchodu a spolupráce. U soběstačnosti je často problém v efektivitě. Často je mnohem snazší v době míru dovést to, či ono z míst, kde se ta určitá surovina vytěží nebo vypěstuje levněji, problém však nastává v době válečných konfliktů, blokád nebo katastrof.
Zvyšování podílů soběstačnosti má tak svůj smysl a čím je naše vlastní soběstačnost větší a širší, tím je větší a širší i naše svoboda a nezávislost v rozhodování. Nejlépe je to dnes vidět na naši malé soběstačnosti – tedy závislosti na dodávkách plynu z Ruska. Našim cílem by mělo být snížení závislosti na dovozu u těch nejdůležitějších položek, a tam kde to nejde z hlediska našich možností udělat dostatečně, je třeba mít širokou síť dodavatelů, logistických možností a přiměřené strategické zásoby.
Kterým směrem bych chtěl v otázce soběstačnosti náš stát primárně posunout?
říká se, že rodina je základ státu – nesouhlasím, základem státu je daňový poplatník. Rodina je základem národa a vlasti. Nemusíme masově přijímat imigranty, abychom měli dlouhodobě dostatek ekonomicky aktivních lidí – daňových poplatníků. Našim největším neduhem je nízká porodnost a odcházení mladých lidí do zahraničí - zvláště těch vzdělaných (brain – drain), kteří mohou naše hospodářství pozvedávat k vyšším výkonům a k práci o vyšší přidané hodnotě. Stát musí vytvářet takové podmínky, aby mladým lidem stálo za to zde zůstat a mít děti. Dobrým začátkem by bylo razantnější zvyšování minimální mzdy v době nízké nezaměstnanosti.
Mladý člověk potřebuje mít především dobře placenou práci, kulturní a společenské vyžití a mít kde bydlet. Aby měl motivaci mít i děti, potřebuje stabilní zázemí, jistoty a kvalitní služby, jako jsou například dostupná lékařská péče a školy. Z hlediska ideální porodnosti (3 děti v rodině) nás musí nejvíce zajímat ženská otázka, tedy potřeby žen-matek v oblasti volného času, kariéry a vzdělání. Jiným slovem možnost seberealizace žen i v době mateřství. Každý region má své problémy, pohraničí má největší problémy se službami a dobrými pracovními příležitostmi, vnitrozemí zase s dostupností bydlení.
Každý druh výroby energie je zásahem do krajiny. Myslím však, že než stavět velký a drahý blok atomové elektrárny, bude lépe zaměřit se na diverzifikaci výrob energií z menších, technologicky různorodějších, ale početnějších zařízení jako je například výroba elektřiny ze slunce na střechách domů a hal, a doplnit je mohou vodní přečerpávající elektrárny a případně bezpečné malé modulární jaderné reaktory. Důležitá je z hlediska soběstačnosti decentralizace energetiky a rozvoj regionálních možností ukládání energie.
Začíná u celkové koncepce krajiny a udržitelnosti zemědělské činnosti. Jde o ochranu zemědělské půdy, velikost polí i osevu, způsoby hnojení a orby, zadržování vody v krajině a rozvoj chovných rybníků. Je třeba dle bonitace půdy nastavit poplatky/daně tak, aby kvalitní orná půda byla finančně nevýhodná pro developery a ti směřovali své investorské záměry na pozemky z hlediska zemědělství prakticky bezcenné např. Brownfieldy. Tedy jde v první řadě o ochranu půdního fondu a jeho potenciálu.
V další řadě jde o dodavatelské řetězce – tedy o celý proces, který začíná u zemědělce nebo chovatele, přes zpracování a výrobu, logistiku až po samotný prodej zákazníkům. Je potřeba si znovu definovat v jakých položkách potravin chceme a můžeme být soběstační a podle toho nastavit celý systém tak, abychom tohoto dosáhli. Osobně si myslím, že máme usilovat o soběstačnost především u obilnin, brambor, tradičního ovoce a zeleniny (např. jablka, hrušky, zelí), mléka a mléčných výrobků, hovězího, vepřového, skopového a drůbežího masa, sladkovodních ryb, cukru, vajec a také piva a vína.
Přiměřené kvóty na české a regionální produkty v obchodech mohou být podpůrným prostředkem k dosažení tohoto cíle, nicméně musí být tato záležitost pečlivě promyšlená, aby se nenadělalo více škody než užitku. Podporovat regionální výrobce a budovat kvalitní místní dodavatelskou síť a tím rozvíjet i regionální soběstačnost má v každém případě svá velká pozitiva jak z hlediska ekologie (ekologická stopa místního produktu z hlediska logistických a skladovacích potřeb), tak ze strategických důvodů.
V posledních době, je však potenciál naší potravinové soběstačnosti velmi ohrožen především z hlediska nepřiměřených nákladů u drobných a středně velkých výrobců potravin, čímž se narušuje celý dodavatelský řetězec a zvláště regionální pestrost nabídky kvalitních potravin. V tomto kontextu se ukazuje jak moc jsme podcenili celkovou koncepci výroby potravin a výhody zemědělských družstev západního střihu.
V našem vlastním dlouhodobém zájmu je, abychom usilovali o stát, který bude jedním z nejzdravějších, nejsilnějších a nejbohatších států v Evropě.
Odpověď je snadná. Ve chvíli, kdy bude náš stát součástí G20, budeme mít dlouhodobě rozpočty v přebytku, nízkou zadluženost, nízkou nezaměstnanost, pevnou měnu a vysoký rating AAA (Aaa) od nejvýznamnějších ratingových agentur Standard & Poor's, Moody's a Fitch.
Začít je třeba s odpovědným hospodařením, což ze začátku nemusí nutně znamenat přebytkové rozpočty, ale znamená to úsilí vybrat a vydat peníze státu efektivně a správným směrem. Mimořádně důležité je nezadlužovat se v zahraničních měnách, přestože úroková sazba může být lákavá. Pokud k financování našeho rozpočtu nebudeme potřebovat cizí peníze, bude náš stát v tomto ohledu soběstačný a naše politické rozhodování svobodnější. Srí Lanka a její ekonomika by nám měla být velkým varováním.
Filosoficky vnímám z hlediska ekonomiky náš prostor jako vztah třech základních entit: stát, společnosti a obyvatelstvo – a aby nedocházelo dlouhodobě k ekonomickým problémům, musí být tyto entity v ekonomické rovnováze. Hlavní problém, který máme nejen my, je podle mne ve vychýlení ekonomické rovnováhy ve prospěch některých velkých, často nadnárodních společností a odvětví na úkor státu a obyvatelstva, což je obecně důsledek práce lobbistů v politické sféře, pohodlnosti politiků a degradace politických vizí a odpovědnosti.
Každý stát je jen tak ekonomicky silný, jak silný je jeho nejslabší článek, a tím nejslabším článkem je vždy jeho obyvatelstvo. Úkolem státu a politiků, kteří chtějí vládnou demokraticky musí být maximální snaha o vytváření co nejpočetnější střední třídy, která je vzdělaná, informovaná, společensky aktivní a ekonomicky kreativní. Z hlediska ekonomického i společenského je potřeba zvláště nižší společenskou třídu motivovat ke vzdělání a tím i k získání kvalifikované a dobře placené práci. Je důležité celé obyvatelstvo vést k finanční gramotnosti a společenské odpovědnosti.
Podpořte mě a Československo svým podpisem v petičním archu a dejme si šanci na diskuzi.
Stáhnout podpisový arch