Obnovení základní vojenské služby

Jednoduchá definice armády může být, že armáda je nástroj státu, pro případ, že vše ostatní selže. Armáda je primárně určena pro případy, které vyžadují okamžité a rozhodné jednání s cílem minimalizovat škody na majetku a životech obyvatelstva svého vlastního státu a to jak v době války (konvenční, hybridní, terorismus…), tak i v době různých katastrof (pandemie, povodně, sucho, požáry, zemětřesení…). Přičemž o rozsahu a požití tohoto nástroje (armády) rozhoduje prezident, vláda a parlament dle ústavy země. Rozhodnutí nepoužít nástroj, není selháním nástroje (Mnichov 1938). V době klidu a míru má armáda jako celek dělat osvětu k civilnímu obyvatelstvu, vytvářet a aktualizovat koncepci rozvoje, udržovat a obnovovat zdroje (materiální, finanční, lidské) a specifickým způsobem vzdělávat část obyvatelstva pro případ krizí.

Aby armáda mohla dosáhnout svého poslání, musí mít odpovídající funkční strukturu, standardizované procesy, dlouhodobou koncepci rozvoje, drilované schopnosti, stabilní zázemí, zdravou sebedůvěru a důvěru obyvatelstva a dostatečné zdroje (materiální, lidské a finanční). Na všech těchto položkách vojáci a civilní zaměstnanci AČR přirozeně a kontinuálně pracují, avšak je spousta věcí, které pokulhávají, protože je sami vojáci ovlivnit nemohou a politická moc jim dlouhodobě nepřikládá dostatečnou váhu. Myslím, že je důležité mít prezidenta, který jako nejvyšší velitel ozbrojených sil armádě rozumí, zná armádu zevnitř, naslouchá i řadovým vojákům a dokáže vládu a parlament usměrňovat k smysluplnému, odpovědnému a dlouhodobému rozvoji armády, aniž by si nechal od politiků, kteří často neabsolvovali ani základní vojenskou službu vykládat nesmysly. Koncepce naší armády musí dlouhodobě zohledňovat celkové možnosti a potřeby našeho státu, jakož i naše závazky vůči NATO, EU a OSN.

Dle nejen mého názoru je v naší armádě největším problémem absence jakékoliv dlouhodobé koncepce rozvoje armády, stabilní zázemí a dostatečné a dlouhodobě předvídatelné zdroje. Celková politická neschopnost dát naší armádě nějaké skutečné dlouhodobé jistoty a perspektivy vede už třicet let k její neustálé celkové degradaci a postupné ztrátě schopností.

Jednou z dnes již prakticky ztracených schopností AČR je schopnost rozsáhlejší mobilizace v případě ohrožení státu nebo válečného stavu. Naše armáda nemá na provedení mobilizace dostatek nemovitostí, techniky, výzbroje, výstroje, finančních prostředků, ani lidí v činné službě, ale především nemá vůbec žádný přehled o obyvatelstvu (zrušené odvody) a o vojácích, kteří již absolvovali základní vojenský výcvik a jsou administrativně zařazováni do mobilizačních stavů (zrušení nebo nevyžadování povinnosti hlásit změny). Aplikace principů tzv. rozumné dostatečnosti a odložené potřeby při minimalizaci nákladů, (tzn. udržování veškerých zásob na nízké úrovni s předpokladem, že vždy bude dost času jednotlivé položky vysoutěžit a tím je za rozumnou cenu dovést nebo vyrobit) stejně jako předpoklad, že vláda bude schopná přijmout rychlá a promyšlená mimořádná opatření ještě před vyhlášením stavu ohrožení státu a válečného stavu, načež AČR bude na to všechno schopna v krátkém čase, v plném rozsahu a na všech potřebných úrovních adekvátně reagovat a splnit tak všechny své úkoly  - jsou představy naivního idealismu, které nás mohou ve svých důsledcích stát i samotnou existenci. Proto je cílem mého prezidentského volebního programu mimo jiné upozornit na katastrofální poměry v naší armádě způsobené politiky a začít s tím něco dělat.

Mé zkušenosti a postřehy jsem transformoval v konkrétní cíle, které bych chtěl v oblasti armády prosazovat:

1. Rozpočet AČR – Naše armáda má největší problém v nejasném výhledu svého financování, a tím i nejisté naplnění koncepce jejího dalšího rozvoje. Nikdo v AČR neví, s čím může počítat a zda bude armáda svůj chod i případné investice do dalšího rozvoje schopna zaplatit. Pokud už si armáda něco ušetří v rezervním fondu, je tento fond často tunelován vládami a vylepšován tak stav státního rozpočtu. Jsem přesvědčen, že armáda potřebuje minimálně 5 let (ideálně 15 let) dopředu vědět, jaké bude mít příjmy (a ty musí být ze zákona nedotknutelné). Armáda si pak podle tohoto klouzavého rozpočtového výhledu svých příjmů bude dlouhodobě a racionálně plánovat své výdaje, investice a rezervy. Závazek dávat 2% HDP na obranu musí být splněn a to i zpětně v závislosti na potřebách armády a přebytky na rezervním fondu už nesmí vylepšovat rozpočet státu žádné další vládě. Nejasný výhled a stabilní financování armády se nejvíce projevuje na zanedbávání stavu nemovitého majetku a z toho vyplývající energetická nehospodárnost (např. rozpadající se barokní lovecký zámeček Ferdinandsko z roku 1757 ve VVP Březina - dříve Dědice ve Vyškově), a na obnově a modernizaci výstroje (např. dosud se používají velké i malé polní z dob socialismu) a výzbroje.
2. Inventura a audit v AČR - Bude třeba provést detailní inventuru současných zásob a majetku, jakož i smluv, závazků a pohledávek, jakož i celkového cash flow za několik let zpátky. Bude třeba přesně vyčíslit co stát, kraje, obce případně soukromé subjekty od armády dostali, jaké majetkové posuny se v armádě děly a co kdo armádě vlastně dluží. Je třeba odpovědět na otázky typu: Kam jdou zisky z vojenských lesů, prodeje vojenského majetku a patentů? Kdo zaplatí armádě tzv. dary vojenského materiálu jiným zemím z rozhodnutí vlády? Podobně budu také chtít podrobný audit u strategických zásob a jejich jasnou koncepci od státních hmotných rezerv (přímo s AČR nesouvisí).
3. Obnovení odvodů do Armády ČR - Jako prezident ČR a nejvyšší velitel Armády ČR budu po vládě a armádě požadovat obnovení profesionálních odvodních oddělení a pravidelnou realizaci odvodních řízení (administrativního aktu) v plném rozsahu, a to i přesto, že bude nakonec rozhodnuto, že nebude obnovena základní vojenská služba. Jako člen Odvodního oddělení AZ znám problematiku odvodního řízení dokonale a vím, že představa některých lidí jak v politice, tak i v armádě je zcela scestná, když se domnívají, že v případě stavu ohrožení státu (nebo válečného stavu) a na základě nařízení vlády, lze provést odvody rychle, masově a kvalitně dle stávající metodiky. Při dnešních počtech lidí odvodního oddělení (většinou AZ), nedostatečného vybavení počítači a především v časových prodlevách v procesech odvodního řízení není v našich silách administrativně odvést masu lidí schopných činné služby a najít v ní dostatek specialistů. Dnes celý proces, tak jak je nastaven, od zahájení odvodů nařízením vlády až po první vycvičené vojáky v řadách armády zabere více než půl roku přičemž půjde o několik málo tisíc lidí. 
4. Obnovení základní vojenské služby v délce 3 měsíců – Základní vojenská služba, kterou navrhuji by byla doplňkem profesionální armády pro okolnosti, na které by profesionální armáda s Aktivní zálohou nestačila. Odpověď na otázku o obnovení všeobecné základní vojenské služby má dvě roviny. První rovina je možná potřeba armády nasadit v budoucnu a v krátkém časovém období vycvičené vojáky k obraně země nebo k eliminaci následků katastrof. Posledním vojákům základní vojenské služby je dnes přes čtyřicet let a už dnes mají na KVV problém administrativně doplňovat stavy pro případ mobilizace. Na řádný a úplný výcvik nových vojáků nebude v době války čas a nebude ani dost lidí, kteří by tento výcvik mohli vést. Cílem je, aby stát měl k dispozici adekvátní počet připravených vojáků v záloze, kteří budou moci v případě potřeby profesionální ozbrojené síly rychle doplnit. Druhá rovina je výchova mladých lidí k převzetí odpovědnosti za svůj stát – k občanské povinnosti. Důvodem pro obnovení základní vojenské služby je mé přesvědčení, že tři měsíce intenzivního základního vojenského výcviku a disciplíny (bez mobilu a rodičů) mladým lidem jednoznačně prospějí. Základní vojenskou službu jsem vždy vnímal jako hlavní předěl mezi lehkomyslným dospíváním a dospělostí, která už předpokládá ucelenou osobnost a smysl pro povinnost vůči své rodině i státu – je to závěrečná výchova k občanství po rodině a školách - dotváří a testuje osobnost nového občana demokratického státu, který zná svá práva i povinnosti a složením přísahy je připraven je nést. Tento tříměsíční intenzivní vojenský výcvik, tak jak si jej představuji, by měl mladému člověku dát všeobecný přehled o AČR a jejich jednotlivých složkách, o druzích zbraní a jejich použití, o naší výstroji a výzbroji, o taktice, topografii, komunikačních prostředcích a první pomoci. Mladý člověk by si zde, v kolektivu svých vrstevníků, měl také vyzkoušet své fyzické schopnosti, při překonávání vodních překážek, slaňování, týmově soutěžit na opičí dráze za své družstvo, četu… nebo znát své fyzické a psychické hranice při závěrečném několikadenním přesunu s minimem spánku. Vyřazení z tříměsíční základní vojenské služby by mohlo být spojeno se slavnostním nástupem, pochodovým zpěvem vojáků, přísahou republice, a nakonec, před rozpuštěním jednotek hlasitými bojovými osobitými pokřiky jednotlivých čet před zraky rodičů a přátel. Jsem přesvědčen, že základem AČR je profesionální armáda a že dnes není třeba obnovovat základní vojenskou službu na rok, rok a půl nebo dva roky. Není třeba ji dělat delší než 100 dní – měla by být uceleným, intenzivním, ale krátkým „kurzem“ s následným slavnostním propuštěním do civilu. Svým způsobem „zážitkový program“ pro mladé s velkým přínosem pro stát a AČR v případě potřeby.
5. Povolávací rozkaz NATO – je třeba dohodnout v rámci NATO, aby byly vzájemně uznávány povolávací rozkazy zaměstnavateli ze spojeneckých zemí NATO jako by byly jejich vlastní a aby se tyto země dohodly na zjednodušení vykazování zdravotního a sociálního pojištění v době vojenského cvičení nebo povolání za mimořádných okolností u pracovníků, kteří pracují v různých zemích současně. Například: Zaměstnavatel v Německu, zaměstnávajícího občana ČR nemusí respektovat povolávací rozkaz AČR k vojenskému cvičení a nemusí jej uvolnit a i v případě že jej uvolní - vyvstávají značné administrativní problémy spojené se zdravotním pojištěním. Toto se v době míru týká členů aktivních záloh, v době ohrožení státu pak všech, které armáda povolá a kteří jsou pracovně aktivní ve více státech současně.
6. Výsluhy pro vojáky AZ – vojákům Aktivních záloh, kteří ukončili vojenskou službu za přesně stanovených podmínek, budou příslušet stejně jako profesionálním vojákům výsluhové náležitosti. Vojákům se však bude počítat dva roky služebního poměru v AZ, jako jeden rok služebního poměru profesionálního vojáka. Jinými slovy, voják AZ bude muset odsloužit dvakrát delší dobu než profesionální voják, aby měl nárok na výsluhu, přičemž všechny varianty služebního poměru vojáků a to včetně základní vojenské služby se budou sčítat dle daných pravidel.
7. Zrušení povinnosti vojáků z povolání přijmout na určitou dobu konkrétní místo u vojenského útvaru v rámci aktivní zálohy po ukončení služebního poměru na základě Dohody o zařazení do aktivní zálohy, která určuje místo výkonu služby dle jeho odbornosti, dosažené hodnosti a dalších náležitostí. Důvodem jsou až příliš časté zkušenosti vojáků AZ s jedinci, kteří přišli do AZ z donucení a místo toho, aby byli přínosem po odborné stránce, jsou přítěží ve vztazích mezi vojáky a svou přítomností a přístupem způsobují pokles celkové morálky mužstva v jednotkách. Jsou to často lidé zhrzení a demotivovaní z profesionální armády. Do Aktivních záloh mají lidé vstupovat z přesvědčení, že chtějí dobrovolně převzít brannou povinnost.
8. Personalistika – Velkým problémem v AČR je i přes značný pokrok personalistika, která způsobuje vysokou fluktuaci personálu, přičemž nejde jen o samotný nábor a výběr nových vojáků (odborně - lidské zdroje), ale především o následnou motivaci vojáků a schopnost AČR vycvičené vojáky udržet. Vím o mnoha vojácích, kteří jsou demotivováni přístupem, chcete-li systémem uvnitř samotné armády. V prvé řadě jde už o samotný systém Služebního hodnocení, které nedává příliš možností obrany proti neférovému jednání velitele (u Aktivních záloh toto služební hodnocení postrádá smyslu úplně a slouží spíše k vyřizování osobních účtů), v druhé řadě mám informace, že je zde systém, kdy často voják bez zkušeností a bez praxe, ale s teoretickou přípravou ze školy (a někdy s „tlačenkou“), jde hned do velitelských pozic a velí vojákům z misí a s mnohaletou praxí, což zkušené vojáky v konečném důsledku demotivuje. Dalším aspektem vedoucím k demotivaci je nemožnost aktivního osobního růstu skrze kurzy, pokud si to velitel z různých důvodů nepřeje – některých kurzů se účastní jen vyvolení, přičemž ideální stav je, aby určité kurzy absolvovali všichni vojáci bojové jednotky (např. CLS – Combat Live Saver). Velkou demotivaci způsobuje ne jen systém personalistiky, ale i stav výzbroje a výstroje (zastaralé, nefunkční nebo nevyhovující nové vybavení, špatná munice, vzájemná kompatibilita), a také mám informace, že u některých jednotek je problém i s kvalitou stravy a dostupným a kvalitním ubytováním, jakož i u mnohých vojáků dlouhé denní dojezdy do zaměstnání.
9. Regionální a tradiční spojenci nad rámec vztahů v NATO – Z mého pohledu se mi teď jeví jako nejperspektivnější snaha o užší navázání spolupráce armád se Slovenskem, Polskem a Izraelem. Zvláště se Slovenskem, se kterým jsme si kulturně, historicky i jazykově nejblíže, bychom měli rozvinout potenciál pro vzájemnou spolupráci nejvíce. Nejvhodnějšími oblastmi, které vidím, jsou vzdělání a výcvik, výzkum a vývoj, společná zbrojní výroba, logistika, zdravotnictví a ochrana vzdušného prostoru. Polsko a Francie jsou snad jediné země se skutečně funkční armádou v Evropské unii a Izrael jako malý stát existující a fungující v prakticky neustálém ohrožení a za všech možných rizik (konvenční i hybridní války), by nám mohl předat mnohé ze svých praktických zkušeností. Izraelská armáda je schopná jak efektivní obrany, tak protiútoku, tak v případě potřeby je schopna vést i útočnou válku na území protivníka. Polsko, jako soused Ruska a Běloruska je zároveň sousedem České republiky a Slovenska. Naše tři armády by v rámci regionu střední Evropy měli spolu častěji cvičit a umět provádět společné kombinované operace v celé škále vojenských schopností a vzájemně se takticky podporovat v případě napadení. Jako prezident bych proto chtěl iniciovat větší a častá společná vojenská cvičení výše uvedených zemí a to za účasti jak profesionálních jednotek, tak i Aktivních záloh.
10. Kybernetickou ochranu všech státních, krajských i okresních institucí by měla mít plně v kompetenci AČR – žijeme v permanentním ohrožení kybernetického útoku, jak ze stran některých států, tak ze stran teroristických nebo vyděračských skupin. V tomto ohledu jsme permanentně ve válce proti skrytým útočníkům, a proto jsem přesvědčen, že tuto práci má na všech úrovních státní správy převzít AČR a systémově chránit data našich občanů a institucí. AČR by měla být schopna data a systémy nejen ochránit, ale útočníka i odhalit a pokud možno eliminovat.
11. Musíme mít účinnou ochranu naší země před útoky dronů – Během nedávné války v Náhorním Karabachu měl Ázerbájdžán výraznou technologickou převahu právě v oblasti dálkově řízených a dost možná i autonomních dronů. Nejen zde se ukazuje, kam se armády v celém světě ubírají a bohužel i to, jaké války nás čekají v budoucnu. Pro klid a mír v naší zemi není jiné cesty, než být na takovou válku nebo teroristický útok připraveni.
12. Investovat do výzkumu, vývoje a inovací – Je v našem nejvyšším zájmu sledovat celosvětový vývoj ve vojenské a bezpečnostní oblasti a cíleně investovat do vědy, výzkumu, vývoje, inovací a použitelných aplikací a to s důrazem na praktické uplatnění v armádě. Je potřeba podporovat spolupráci mezi různými obory věd a výzkumu a ve větší míře sbírat data a zkušenosti od řadových vojáků z praxe.
13. Obnovení tankového vojska – Nikde v celé naší armádě není vidět degradace armády více, než právě v případě tankového vojska. Československá armáda měla v době sametové revoluce kolem 5500 tanků, zatím co dnes se pár posledních desítek kusů organizuje v 73. tankovém praporu. Bez okamžitého nákupu alespoň pár desítek strojů nám hrozí samotná ztráta schopnosti AČR používat a integrovat tanky ve svých vojenských strukturách. Na této zbrani lze nejlépe ilustrovat, kam se 3. země na světě ve strojírenství a zbrojařská velmoc, s jejímiž tanky Wehrmacht dobil Polsko a Francii dostala, - kam jsme se my dostali. Naše AČR dnes nemá schopnost provést jakýkoliv smysluplný protiútok v případě napadení státu! Za dvacet let mého působení u AZ (deset let jako kulometčík) naše jednotka ani jednou nenacvičovala útok nebo protiútok, maximálně bojové střelby a následný ústup.
14. Koncepce a obnovení zbrojní výroby – naší ambicí by měla být udržitelná koncepce domácí zbrojní výroby ve spolupráci zvláště se Slovenskou republikou. Jak česká, tak slovenská armáda nutně potřebují velké investice v oblasti moderních bojových vozidel pěchoty, dělostřelectva a tanků. Na vývoj vlastních bojových systémů, které bychom mohli hned vyrábět, nám už dávno došel čas. Pokusme se však alespoň v některých případech dohodnout na licenčních výrobách na našem československém území a dlouhodobě investovat do vývoje nových již vlastních systémů. Naším základním požadavkem na jakoukoliv podobnou techniku bude, že musí být vysoce spolehlivá a provozně úsporná. Z dlouhodobého hlediska se nám otevírá možnost zapojit do vývoje nových moderních armádních strojů a systémů zkušené projektanty z oblasti spalovacích motorů automobilek u kterých bude a už dochází k propouštění z důvodů ukončování vývoje a výroby spalovacích motorů a přecházení výroby automobilek na auta s elektrickým pohonem.
15. Hradní stráž – chtěl bych, aby hradní stráž měla i jízdní jednotku (koně) a zvýšila tak prestiž hradní stráže i samotného hradu a konec konců byla i zajímavější pro turisty. Je to jen můj osobní zájem, aby prezident nebyl při jízdě na koni osamocen a nedíval se na své vojáky z výšky, ale jako rovný s rovným.
16. Trvalá výjimka pro všechny složky integrovaného záchranného systému – domnívám se, že je důležité zvláštním zákonem upravit výjimku pro všechny složky integrovaného záchranného systému na možnost (ne povinnost) opatřovat a používat i méně ekologické prostředky pro svou činnost a zachování svých kompetencí při mimořádných událostech. To konkrétně znamená, že s ohledem na výkon nebo s ohledem na problematičnost zásobování může příslušná složka integrovaného záchranného systému vyhodnotit, že je nutné pořídit nějaké vozidla či stroje na benzinový pohon nebo na pohon dieselový a to i bez AD Blue a má právo tyto speciály po výrobcích poptávat a nakupovat je.
17. Obnovení vysílání na dlouhých vlnách (LW) 270 kHz a zahrnutí tohoto vysílání i do složek integrovaného záchranného systému ideálně s plným vysílacím výkonem 1500kW. Ukončení tohoto vysílání 31. 12. 2021 vedením Českého rozhlasu s odkazem na internetovou možnost poslechu a provozní úspory považuji za diletantské, neboť tím arogantně hodili přes palubu nejen všechny posluchače pracující a cestující v zahraničí jako jsou například řidiči kamiónů, ale především tím ohrozili spolehlivý informační kanál pro veškeré naše obyvatelstvo doma i v Evropě v případě rozsáhlých mimořádných událostí, katastrof, blackoutů, teroristických nebo kybernetických útoků. Vysílání by mohlo být realizováno ve spolupráci se Slovenskem a vzájemně se tak můžeme podělit jak o vysílací čas, tak o náklady. Jsem přesvědčen, že toto vysílání by mělo být realizováno ve všech jazycích našich menšin. Děti ve školách by se měly učit ne jen telefonní čísla na policii (158), hasiče (150)..., ale i frekvenci dlouhých vln 270, jako informační jistotu.