O mně

Narodil jsem se ve středu 6. 9. 1978 v 7:30 v Gottwaldově (dnešní Zlín) do umělecky založené rodiny. Otec je z Moravy, matka ze Slovenska, děda byl slovenský Rusín a nevlastní děd z Čech. Mám tedy velmi dobrý kulturní a názorový přehled od všech nejpočetnějších slovanských národnostech Československa a žádnému z nich nestraním. Samotné místo, lidé a zvláště prvorepubliková funkcionalistická architektura města Zlína, kde jsem se narodil a vyrůstal, jakož i ideový odkaz Tomáše Bati i tehdejší současnost JZD Slušovic ve mne od počátku pěstovali hrdost na naši vlast i na to, že vše je možné, pokud my sami budeme chtít. Vždy jsem vnímal to, že naše vlast - Československo a schopnosti našich obyvatel jsou jedinečným a trvalým prostorem nekonečného potenciálu napříč všemi obory.

Rozdělení Československa jsem tak nesl velmi těžce, nikdy jsem se s ním nesmířil, a nikdy jej neakceptuji za stav konečný - definitivní. Rok 1992 byl tedy v mých 14 letech zásadní zlom a nasměroval můj život úplně jiným směrem. Tehdy jsem slíbil sám sobě, že ve svém životě udělám vše pro sjednocení Československé republiky – a mým heslem se stalo: „Mou ctí je věrnost k Československu a k demokracii“ (ke skutečné demokracii). Nezajímalo mne studium na školách kvůli titulu, kariéra nebo urputné vydělávání peněz – dlouhodobě jsem se ale cíleně věnoval samostudiu historie, ekonomie, filosofie, politologie – a všeho, co bych mohl využít k pochopení původní idee Československa a k jejímu následnému rozvoji. Nejdůležitějším obchodem se mi stal antikvariát a nejoblíbenějším místem má rozsáhlá knihovna čítající dnes asi 2000 knih všech oborů a různého stáří. Mým cílem bylo získat dokonalý přehled našeho myšlenkového vývoje za posledních 200 let a jediný nezkreslený náhled byl možný právě skrze autentické historické knihy a noviny.

Mezi tím jsem se vyučil v oboru kuchař-číšník s maturitou, a jelikož vysokoškolské tituly pro svou inflační hodnotu pro mne nic neznamenali, upřednostnil jsem základní vojenskou službu a absolvoval ji jako řidič kolového traktoru a PV3S ve VVP Dědice (Vyškov). Jako člověk, který na vojnu chtěl, byly pro mne poměry v armádě hlubokým zklamáním.
Po absolvování základní vojenské služby jsem nastoupil jako řidič do pekárny a později jsem s přestávkami pracoval i jako řidič v mezinárodní kamionové dopravě. V těchto přestávkách jsem pracoval například i pro pórobetonku ve Vranově nad Topľou nebo jako dispečer ve stavební firmě. Nikdy jsem si, ale nedokázal zvyknout na pracovní rutinu a ubíjející jednotvárnost práce. Nikdy jsem lidsky nerozlišoval mezi uklizečkou nebo ředitelem, ale vždy jsem rozlišoval mezi prací odvedenou dobře nebo špatně. K práci jsem vždy přistupoval tak, jako bych pracoval pro svou vlastní firmu a občas nešetřil konstruktivní kritikou vůči systému nebo poměrům v práci, a když bylo třeba i vůči nadřízeným. Nesnáším nedodělanou práci a laxní přístup. Mám rád přesnost, pečlivost a promyšlené systémové kroky.

Jsem ženatý a svou ženu jsem si cíleně vzal 2. 7. 2011 na výročí bitvy u Zborova. Děti… náš poslední syn nám zemřel 13. 11. 2019 v 1:20 v Brně. Z důvodu péče o syna a následnému žalu z jeho úmrtí, jsem musel přerušit studium filosofie na filosofické fakultě Masarykově univerzitě, které jsem si dělal pro své potěšení a jako test mých vlastních filosofických postojů. Dnes máme místo dětí alespoň psa – fenku Československého vlčáka jménem Brixie narozenou na státní svátek 28. 10. 2020 a dva kocoury.

Za mé koníčky lze krom výše zmíněných knih, samostudia vědních oborů a zvířat považovat členství v Aktivních zálohách AČR od jejich založení v roce 2004, ve kterých jsem dobrovolně a rád 10 let dělal kulometčíka. Dnes jsem členem odvodního oddělení při KVV Zlín v hodnosti nadrotmistr.
Jsem také členem těchto spolků: Sokola (župa J. A. Komenského), Klubu Absolventů Baťovy školy práce a Československého výboru (slovenská komora). Jsem předsedou malého spolku ČSFV.

Za svůj život jsem dosáhl řady ocenění, z nichž za nejvýznamnější považuji obdržení odznaku štábního kapitána Václava Morávka za výjimečné výsledky dosažené při výstavbě, řízení a plnění úkolů aktivní zálohy ozbrojených sil ČR z rukou Arm. gen. ing. Josefa Bečváře a obdržení stříbrné medaile Prof. Mudr. J. Jánského za dvacetinásobné darování krve.

Uspořádal jsem tyto fotografické výstavy ve Zlíně:

• Zborov 90. let poté... (6. 8. 2007 - 19. 8. 2007)
• Naše Podkarpatská Rus... (8. 9. 2008 - 26. 9. 2008)
• Slovenské národní povstání - výročí česko-slovenského bratrství (2. 8. 2010 - 31. 8. 2010)

Nejoblíbenější:

• český seriál – F. L. Věk
• zahraniční seriál – Červený trpaslík
• CS filmy – Jízdní hlídka, Neporaženi, Ztracenci, Atentát, Kdyby tisíc klarinetů
• česká herečka – Nataša Gollová
• slovenská herečka – Magda Vašáryová
• čeští herci – R. Brzobohatý a R. Lukavský
• slovenští herci - František Krištof Veselý a Jozef Kroner
• pohádky – O statečném kováři a S čerty nejsou žerty
• zpěvačky – Magdalena Kožená a Marta Kubišová
• zpěváci – Karel Kryl a Daniel Landa
• hudební nástroj – varhany (stejně jako F. K. Věk)
• profesor/učitel: Ivan Pavelka učitel matematiky na 6.ZŠ

Zvláštní vztah:

• k první sérii seriálu Slovácko sa nesúdi – neboť kameraman byl můj otec
• film Kopretiny pro zámeckou paní – neboť hlavní ženská role byla obsazena naší budoucí rodinnou zubařkou
• film Vyšší princip – neboť jednou z hlavních postav je student Ryšánek a už od dětských let jsem díky tomuto filmu ke svému příjmení přistupoval jako k závazku jej vědomě neposkvrnit

Můj filosofický postoj na FF MU v Brně:

• Proč jsem se rozhodl studovat filosofii?

Pracovní doporučení

Pracovní doporučení

Čestný odznak Václava Morávka

Pamětní medaile

Zlín - transparenty ve městě

Velká javořina 2015